Sarajevská princezna - ukázka 2

Rozhlížím se, a nemohu ho najít. Není možné, aby tu nebyl. Všichni moji dnešní operovaní jsou tady. Mám se znovu zeptat sestry? Nechal jsem ji sedět u dveří. Olejová lampa z jejího stolu čadí ze všech sil a celá zeď nad ní je černá.
Neumřel? Všechny jsem probral a on chybí. To přece nejde. Proč by umíral? Co to měl s břichem? Nemám ponětí. Ani na tom nesejde. Důležitá byla jen ta ruka. Břicho bylo v pořádku, i když jsem zapomněl, co jsem mu tam dělal.
Je už ráno? Nebo hluboká noc? Nevím. Nedíval jsem se ven. Pohybuju se po zcela zatemněných částech nemocnice. A zcela bezpečných.
V bývalé nemocniční šatně je pětadvacet lůžek a jsou tam skoro všichni, jež jsme dnes urychleně operovali. On tu musí být taky! Třeba mu nic není, ale musím ho vidět. Třeba se cítí dobře. Pravý loket. Nebyl to levý? Třeba jsem popletl strany.
Procházím je znovu. Začínám od prvního. Vadí mi, že jsou všichni zabalení jako mumie. Zasáhne-li někoho mina, bývá posetý milionem drobných ran. Šrapnely nevytahujeme ani nešijeme, ale všechny vydezinfikujeme jódem a ovážeme. Musím najít toho jednoho, co má ovázaný pravý loket, ale tentokrát budu sledovat i ty levé. Před očima mi znovu vytanulo rozvětvení té tepny. Dělí se tam na tři menší tepničky a zrovna tam bylo všechno potrhané. Jestli jsem to dobře nezašil, přijde o ruku. A nějak si nejsem moc jistý, že to bylo zašité dobře. Proto jsem tu. Zatímco jsem ho operoval, došel nám proud. Nějaký problém s agregátem. Jen minutu nato mi přinesli čelovou hornickou lampu a nasadili mi ji na hlavu. Akumulátor mi pověsili na záda. Světlo bylo silné, aspoň v té absolutní tmě operačního sálu bez oken. Pohyby hlavy jsem si posunul světlo přesně tam, kde jsem ho nejvíce potřeboval, připravil se k šití a vztáhl ruku k instrumentářce. Kčertu! Instrumentářka neviděla na svůj stůl a musel jsem z operačního pole znovu otočit hlavu, aby viděla i ona. Když mi konečně dala připravený steh, v ráně se všechno změnilo. Hák se trochu posunul a zakryl mi právě to... Nic. Znovu jsem všechno připravil a tak.
Hele, tenhle má levý loket. Tak ukaž! Žena. To není to. Tamto byl mladý kluk.
Když dnes dorazili ranění, vykroutil jsem se z triáže. Ze sálu se vykroutit nemůžeš, i když ho máme občas všichni po krk. Jelikož pracuji na sále v druhém patře, posílají mi pacienty zdola. V sousedním sále se usadil Nale a oba jsme pracovali skoro doteď. Kolik to bylo hodin? Čtyři? Pět? I třetí sál nějaký čas jel, ale skončil mnohem dřív než my.
Není to tenhle? Zase levý loket. Mohl by to být on. Prohlížím břicho. Operované. Jsou na něm ještě nějaké obvazy, kterými jsem ho možná sám ovázal, ale zapomněl jsem na ně. Ale je to on. Je to ten loket. Konečně!
Jak jsem to mohl tak poplést? Všechno mi splývá. Nemám ponětí, co jsem komu operoval. Všechno se splétá a prolíná, celá ta řeka úrazů se slévá do nepřetržité řady, ale do mozku se mi zaryje jen podezřelá situace. Jako tenhle loket.
Hmatám puls na radiálce. Nic. V plápolavém světle lampy nedokážu určit barvu kůže.
"Probuďte Mirsu a ať ho odveze k Šiškovi," říkám sestře na odchodu ze šatny.
"Hned?"
"Hned."
Obrátila se ke dveřím. Šišic je specialista na cévy. U cév je i není dost času. Ruka prý vydrží bez krve až šest hodin. Možná, ale čím dřív, tím líp. Jen ať ho odvezou. Nejlíp hned.
(strana 169-170)

Odpovězte na otázky:

1. Jaká je atmosféra v ukázce a jak ji autor vytváří? Zaměřte se na jazyk, detaily a celkový tón.
2. Jak se vyvíjí vypravěčův psychický (i fyzický) stav v průběhu ukázky?
3. Proč si vypravěč není jistý, zda operaci lokte provedl správně?
4. Jaký je význam věty "U cév je a není dost času?"
5. Co prozrazuje ukázka o podmínkách, v jakých lékaři a sestry v Sarajevu pracovali?
6. Jak byste charakterizovali chování lékaře k pacientovi?

• Jaká je atmosféra v ukázce a jak ji autor vytváří? Zaměřte se na jazyk, detaily a celkový tón.

Atmosféra v ukázce je plná nejistoty. Autor ji vytváří použitím krátkého, úsečného stylu psaní, opakováním slov a frází ("musím ho vidět", "třeba", "nevím") a popisy temného prostředí. Například popis nemocnice jako "zcela zatemněné" a "bezpečné" místo působí paradoxně a znepokojivě, stejně jako věta "Všechno mi splývá."

• Jak se vyvíjí vypravěčův psychický stav v průběhu ukázky?

Vypravěčův psychický stav se v průběhu ukázky zhoršuje. Na začátku je zmatený a nejistý, hledá pacienta a snaží se vzpomenout na detaily operace. Postupně se však jeho úzkost stupňuje, když si uvědomuje, že si operaci nepamatuje a že pacientovi hrozí vážné komplikace. Nakonec je vyčerpaný a frustrovaný, ale zároveň rozhodnutý zajistit pacientovi tu nejlepší péči.

• Proč si vypravěč není jistý, zda operaci lokte provedl správně?

Vypravěč si není jistý, zda operaci lokte provedl správně, kvůli nepříznivým podmínkám v operačním sále. Během operace došel proud a musel pracovat s čelovou lampou, což mu ztěžovalo práci a znemožňovalo mu vidět detaily. Také musel neustále otáčet hlavu, aby instrumentářka viděla na nástroje, což narušovalo jeho koncentraci. Vede ho jeho šestý smysl, který mu naznačuje, aby jednal.

• Jaký je význam věty "U cév je i není dost času"?

Věta "U cév je i není dost času" vyjadřuje paradoxní situaci, kdy je v případě poškození cév zásah nutný co nejdříve, ale zároveň je obtížné odhadnout, jak dlouho tkáně bez prokrvení vydrží. Autor tak zdůrazňuje vážnost situace a tlak, pod kterým lékař pracuje.

• Co prozrazuje ukázka o podmínkách, ve kterých lékaři a sestry pracovali?

Ukázka prozrazuje, že lékaři a sestry pracovali v extrémně náročných podmínkách. Museli se vyrovnávat s nedostatkem proudu, pracovat na několika sálech současně a operovat dlouhé hodiny bez přestávky. To vše muselo mít velký dopad na jejich fyzický a psychický stav.

• Jak byste charakterizovali chování vypravěče k pacientovi?

Vypravěčovo chování k pacientovi je profesionální, ale zároveň lidské. Přestože si nepamatuje detaily operace, cítí zodpovědnost za pacienta a snaží se mu zajistit nejlepší možnou péči. Jeho starost o pacienta je patrná z toho, jak ho usilovně hledá a jak rychle jedná, když zjistí, že má komplikace. Zároveň se ale potýká s vlastními pocity nejistoty a strachu.